Ako bolo na Slovensku ?

Na tuto otázku se dá odpovědět, že jedině dobře. (Pivínko, vínečko, slivovička, meruňkovice, klobásky, tataráček a jiné pokouřeníčko... tahle smrtící kombinace proběhla hned první večer.)
Hned po našem příjezdu se totiž začalo lítat :-) sice měli závodníci už z předchozích čtyř dnů ulítlé 1 kolo, ale rozhodně se nedá říci, že by byli přelítaní. Ve čtvrtek se vypsalo krátké kolo (cca 30 km) bokem na vítr, což byla drobná chybka, protože vítr se trošku otočil a v podstatě od 7 km se šlo proti silnému větru, takže na 12 km sedělo skoro celé závodní pole. V každém pádě polítání nad Váhem a Strečnem bylo nádherné.
V pátek ráno po probuzení a procitnutí bylo jasné, že dnes bude skvělý letecký den. Mišo Orolín vymyslel nádhernou dlouhou disciplínu (84 km, přes 1 otočňák). Chtěl jsem startovat těsně před otevřením okna, ale předpolí bylo zastíněné, takže jsem si musel počkat nejdříve než se to nahřeje a pak dát samozřejmě přednost těm co tam byli za body. Celkem bylo na co koukat jednak technika startů ( asi ten pátek třináctého dělal své), ale potom hlavně způsob a technika točení těch nejlepších. Brzy byli pod základnou a nabrali směr a mizeli v dáli. Polovina pole pryč a zbytek vyčkával na startu, neboť začalo přibývat těch co se nechytli a sedli v sedle. Najednou se vítr utišil, což podle mne byl důkaz stoupáku před kopcem, ale do vzduchu se nikdo nehrnul, takže jsem na nic nečekal a hopsnul do toho závodníci nezávodníci. Stoupák tam opravdu byl, ale lovil jsem ho až dole nad Tepličkou hluboko pod Stráníkem a než jsem ho našel, tak jsem měl půlky stažené, že vyhniju . Odměnou mi bylo, že jsem rozpoutal paniku a měl už dost výšky pozorovat šrumec dole. Dobral jsem základnu a hurá na trať se závodními chrty v zádech. Najednou byli přede mnou, ale hluboko pode mnou. Nakonec se ukázalo, že nešlapat speed bylo v tento okamžik lepší, protože pod další základnou jsem byl zase o něco dřív. Ještě bylo zajimavé sledovat jak rozdílnou stopu volili. Prvním krizovým místem se ukázal první a poslední otočňák. Tam skončila skoro polovina borců a to včetně Ondry, který na to, že hned po prvním stoupáku letěl bez varia (baterky) velice zabojoval, protože těch 26 km nebylo rozhodně zadara. Ještě kdyby se naučil odhlašovat, tak už by to byl závodník. "Vyhlídková jízda" začala až u Kubínských Holí, základny 2.700 m a trvala až k Chočským vrchům a k hřebeni Západních Tater. Nabral jsem výšku skočil na hóooodně nasvícený Liptovský Mikuláš, že naberu dokluzovou výšku a prd. Ještě jsem nezažil, že by betonový urbanistický výtvor takhle nedával. Ještě jsem hobloval prdečky na loukách za městem, ale dál než do Liptovského Jánu to nedalo. I tak jsem, ale spokojenej, protože to byl nádherný výlet a ty panoramata. Jediný okamžik kdy jsem se bál, byla až závěrečná cesta svozovým autobusem, kdo zažil pochopí.
Sobota dunělo a odpoledne měla přijít fronta, přišla, ale navečír se dalo ještě zasvahovat, takže omladina toho náležitě využila. Nejlepší výkon předvedla ovšem Týda nejlepší ze všech talentů :-) Večer nezbytný hokej a ráno hurá domů. Kontroly se účastnili Sláva a Batoh