Slovinské čarodějnice - opravdu lítají :-)

účastníci : Míša, Vlasta, Jirka, Jirka, Sláva, Honza, Pavel, Pavel, Batoh

Všichni byli nedočkaví, kdy se udělá ve Slovinsku počasí a ono to začalo vycházet rovnou na čarodějnice. Tím pádem se původní plánovaná velká účast začala redukovat a dalo to jen na dvě velká auta s tím, že pojedeme do Julských Alp na Kobalu a budeme spát v autech. Díky akci slovinců - čarodějnice u Johnsna jsme tam mohli přespat, ale už teď je zcela jasné, že tento oblíbený kemp je pro následující sezónu zabitý ( závora, zákaz vjezdu, projíždějící policie). Po příjezdu ráno bylo jasné, že počasí zcela nedopovídá předpovědím, ale přesto se dalo místně slušně polétat, čehož jsme všichni s chutí využili. Někteří při startu s sebou do vzduchu si chtějí i brát kamení, ale místo do sedačky si ho balí rovnou do vrchlíku. Druhý den hned ráno počasí dávat znát, že dnes by to mohlo vyjít i s rodinným výletem. Pravda po výjezdu na Kobalu, kdy se to vlivem termiky začíná slévat, mnozí horují za urychlený odjezd na Lijak, ale ti nejzkušenější a ti se štěstím, se nedávají zmást a navrhují vytrvat, že se to trhne a bude to bomba. Menší přesuny s pokusem odjet a návrat zpět umožní všem vystartovat v ten nejvhodnější okamžik a jízda začíná. Dostupy něco přes 2 litry pod základnou teplo, prostě pohůdka. Postupně se na Mrzlém vrchu formuje výletní skupina a nabíráme směr hřeben Stolu. Na jeho patě postupně končí oba Jirkové, ale i tak jsou myslím velice spokojení. Zbytek pokračuje s malými odstupy dále. Ze stolu na hřeben Polovniku a kolem Krnu zpět ke Kobale. Tento pěkný výlet absolvovala čtveřice pilotů + jeden kopilot ( Vlasta, Míša, Honza, Pavel, Batoh) Večer samozřejmě patřil mohutným oslavám a diskuzím, kdy stoupáky byly vlastně všude a vyhnít se nedalo a všechno bylo jen o štěstí. Kolem po kopcích zářily fatry Slovinských čarodějnic a já si lehl ven a pozoroval hvězdy, kouřil a pomalu usínal. Ještě mě vzbudil šílený mopedista, který mě málem přejel a v noci potom řev jelenů. Normálně bych řekl, že je říje :-)

Album se Slideshow

V neděli ráno bylo zcela jasné, že dnes to bude zase dobré. A bylo. Skoro bezoblačné, jen občas někde nějaká chmurka a silná termika místy až 9 m/s. Já s Vlastou jsme vyrazili směr Krn a na konec hřebene Polovnik, přestože jsme měli v plánu jet dále po hřebenu Stolu, ale bylo celkem jasné, že dnes na Stolu pšenka nepokvete ( začal sílit západní vítr), takže dynamické rozhodnutí za letu nám dalo zase 60 km návratových, mokro v kalhotách (některým) a úsměv na tvářích všech. Pavel s Jirkou skončili v pastičce v Kobaridu, Jirka se stihnul ještě otočit a doletět zpět. Na přistávačce jsem se dozvěděl, že štěstí některé neopouští, což je správné, jen mu museli pomoci záložákem, poté co začali provozovat nácvik nestandardních režimů nad Kobylí hlavou. Ráno jsme byli ještě zváni na slovinského čuníka, což jsme nemohli odmítnout a zároveň to byla odměna pro Slávu, za organizování záchrany Honzy. Ten skončil jen s odřenýma rukama ze slézání ze stromu a s nějakou tou menší materiální škodou na padáku a záložce. Družba se opravdu povedla a začal jsem mít obavy zda bude někdo schopen řídit, ale poté co jsem viděl slovinské borce skoro nechodící jak neohroženě sedají do aut a chtějí odjet domů, jsem se přestal bát. Naštěstí u startování usnul. Poslední vykoupání v Soči přebalení a těch pár kilometrů domů uteklo jako voda. Povedená akcička a už se těším na další výpadák.